A že nejsem sviňucha!

14. září 2012 v 16:17 | Wry Smile |  >>JUST A DREAM.
A že nejsem sviňucha a snažím se dodržet slovo...
Tu máte kousánek bonusů z Just a dream.
Ale že taky jsem sviňuše, dávám ho sem jenom opravdu kousíček a zbytek, si kdo ví, možná nechám pro sebe. S vyplazeným jazykem




Do stanice Povolná dvacet čtyři přijel rychlík.
Vystupovalo z něj spousta lidí ale černovlasý chlapec čekal pouze na toho jednoho cestujícího.
V rukách držel cedulku se jménem tak křečovitě až mu zbělali klouby na prstech.
Bál se, ale přitom se třásl vzrušením.
Viděl spoustu mužů s blond vlasy, svalnaté, tlusté či vysoké.
Ale stále neviděl nikoho, kdo by šel k němu.
Netrvalo to moc dlouho, ale nakonec vystoupil z vlaku mezi posledními cestujícími jeden blonďák s černým kufrem, brýlemi a s velmi, velmi pěknými rty.
Chvíli se onen muž rozhlížel a potom rázným krokem vyšel k Shinbouovi, který ještě pořád neuvolnil stisk cedulky s tím jménem.
Schválně otočil hlavu jiným směrem aby to vypadalo, že si ho nevšiml.
"Ahoj."
Teď byl nucen hlavu přece jen otočit.
Hlas který slyšel mu přišel přenádherný a to, co viděl bylo ještě lepší.
Celý zrudl a poodcouval dál.
"Nemusíš se mě přece bát drahoušku."
Shinbou jen mrkal a mlčel. Díval se na Aykawu, silného, pěkného ba přitažlivého chlapíka a nevěděl co říct.
Sklopil cedulku a chytil jí pouze jednou rukou. Druhou si protáhl aby se mu z ní uvolnilo napětí.
Povzdechl si.
"Musel jsi čekat dlouho?" S těmito slovy se Aykawa přiblížil více k černovláskovi který se předním krčil jako by se ho bál.
Shinbou němě zavrtěl hlavou.
Chtěl něco říct.
Avšak jak najít ta správná slova v takovém stresu před osobou tak krásnou, že by i andělé chytli stud?
Jak by mohl říct něco vhodného když si vzpomněl co vše před ním prováděl na webové kameře?
Ne. Nemohl říct nic co by neznělo špatně.
"No vidím, že se nemáš k řeči takže půjdeme, ne? Cestu k sobě domů mi doufám ukážeš." Sám se zasmál svému vtipu ačkoliv nebyl tak vtipný jak si myslel.
Shinbou se sklopenou hlavou vykročil k popelnicím.
"Tak tady bydlíš?" Povytáhl Aykawa obočí a opět to udělal. Zasmál se nevtipné věci.
Shinbou se chystal vyhodit cedulku, ale čísi ruka mu v tom zabránila.
Okamžitě se mu do obličeje navrátila rudá barva když si uvědomil že to nemůže být ruka nikoho jiného než Aykawi.
"Chci si ji nechat." Sám si ji vzal. Nepočítal s odpovědí. Otevřel postraní kapsu kufru a cedulku si schoval.

Shinbou zašátral v kapsách aby našel klíče od domu.
Bydlel v Losinské ulici kousek od města ve kterém si jako malý hodně hrával.
Odemkl dveře a vešel dovnitř jako první.
Za celou cestu nic neřekl a tak Aykawa přistoupil na jeho hru. Také mlčel ačkoliv si chtěl neustále něco povídat.
Přijel za ním z jiného státu a on se ani neobtěžuje pozdravit či se snad alespoň zeptat jakou měl cestu.
Cítil se dotčeně i když věděl že Shinbouovo napětí se uvloní.
Ale kdy?
Šli rovnou do jeho pokoje v druhém patře domu jejich rodičů.
Patro bylo téměř jeho.
Pokoj pro hosty, koupelna, záchod a jeho pokoj plus menší knihovna kterou používal jen on.
A k jeho pokoji?
Pokoj jako každý jiný.
Tedy na první pohled když se moc nedíváte.
Vyčníval snad jen tím, že měl růžovo růžovoučké stěny.
Nad tím se musel Aykawa zasmát. Nečekal na povolení jestli si může sednout na jeho pečlivě ustlanou postel.
Jistě se snažil aby jeho pokoj vypadal velmi čistě a tak se nehodil mikinu do jednoho kouta a kufr zase do druhého jako by to udělal u sebe doma.
Shinbou zavřel dveře a sednul si na židličku u psacího stolu. Díval se na němou obrazovku počítače.
"Shinbou nemusíš se přece stydět."
Polohlasně mu konečně, poprvé odpověděl.
"Já vím. Ale... To co jsem před tebou dělal bylo trapné, Aykawo..."
Blond se nad tím nahlas rozesmál a natáhl k Shinbouovi ruku.
Ten si jí zprvu nevšiml ale na vybídnutí vstal a sedl si k Aykaowi.
Shinbouovi oči se zarývali stále více pod povrch koberce zatímco Aykaowi oči bloudili po těle jeho společníka.
"A co chceš dělat?" Zeptal se po dlouhé době Shinbou a vzhlédl k němu.
Aykawa neodpovídal a dál se jen nenasytně díval rentgenovým pohledem na drobného Shinboua. Ten se pod jeho sledováním nervózně ošil.
"Já bych měl jeden nápad, Shinbou."
Aykaowi oči se zajiskřili neskrývaným chtíčem.
Shinbou se nepohodlně zavrtěl.
"Můžeme si hrát. Teda pokud by ti to nevadilo Shinbou."
Shinbou nevěděl, že se mlčení bere jako souhlas a tak se docela divil když mu Aykawa hrábl do rozkroku a skušenýma rukama nachmatal zip zatímco se mu stále vpíjel do očí a přibližoval ke rtům které se, jak vidno, chystal hltavě políbit.
Shinbou se nebránil. Doslova zkoprněl jako socha.
Neměl se k ničemu. Jen tiše seděl a vyčkával co se stane.
To už mu Aykawa stihl rozepnout zip, sundat kalhoty což absolutně nechápal protože pořád seděl na svém místě. Dokonce i trenýrky měl už Shinbou dole, tak byl Aykawa rychlý a hbitý.
Vůbec mu nevadil fakt, že na něj Shinbou vyjeveně zírá.
Prostě z něj sundal i poslední kousek oblečení a nadrženě se na něj díval.
"Pokud ti to vadí máš poslední šanci to říct, maličký."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zarame Zarame | E-mail | 16. září 2012 v 20:04 | Reagovat

Jé, jsem moc ráda, že jsi napsala ten bonusek. Děkuju moc, je skvělej - chtělo by to ale pokráčko.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama